Vlaštovičník - nejen na bradavice

Vlaštovičník nejen na bradavice.

Pro staré alchymisty znamenal vlaštovičnik (Chelidonium majus) poklad. Tvrdili, že v sobě obsahuje sílu všech čtyř živlů - ohně, vody, vzduchu i země, a proto byl obvyklou součástí jejich rituálů. Dodnes je tato rostlina ohledně svých účinků předmětem řady polemik. Pojďme tedy nahlédnout do jejího tajemství. 

 

Ve starých bylinářích má vlaštovičník i tato pojmenování: Herrgotts-gnade (boží milost), Marlenkraut (rostlina Mariina), Gottesgabe (boží dar), Herrgottsblatt (boží list), Goldwurz (zlatý kořen), Blutkraut (krvavá bylina), Augenwurz (oční koření). Z názvů si dovedeme domyslet, v jaké úctě byla kdysi tato rostlina, kterou dnes mnoho lidí pokládá za jedovatý plevel. Dnešní odpor vůči této bylině si dovedu vysvětlit jen tak, že v počátcích průmyslové výroby léčiv se zásadně zatracovaly všechny vysoce hodnotné léčivé rostliny, a to proto, aby lidé byli odlákáni od léčivek a začali užívat chemické léky. Vlaštovičník je rozvětvený a 30 až 80 cm vysoký, kvete v květnu a dále až do podzimu. Z lodyhy i oddenku prýští oranžovožlutá, hustá šťáva. Vlaštovičník nejraději roste na jižních okrajích lesa, při zdech, plotech, na rumištích. Ať je již léto jakkoliv suché, i když jsou jižní stráně vyprahlé, ze stonku vždy vytéká mnoho oranžovožluté šťávy. Vlaštovičník však najdeme i v zimě, kdy je vše pokryto sněhem, pokud jsme si zapamatovali místo, kde roste. Rostlina pročišťuje krev a napomáhá tvorbě krve. Použila bych ji spolu s kopřivou a výhonky černého bezu při leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků. Vlaštovičník je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Používá se, protože pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se užívá při onemocnění žlučníku, ledvin i jater. Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína. Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení v uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se
nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou. Zevně se používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šedý zákal a skvrny na rohovce mizejí. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči. Mně to také velmi dobře pomáhá, když někdy vyřizuji do pozdní noci poštu. Jsem-li unavená, přinesu si ze zahrady vlaštovičník a vlhčím si šťávou oční koutky. Mám přitom vždy příjemný pocit, jakoby ml spadl z očí závoj.
Z vlaštovičníku se dělá také tinktura. Proti uvedeným neduhům se užívá dvakrát až třikrát denně 10 až 15 kapek s trochou vody.
Před několika lety mi vyprávěli o jedné selce, která měla na pravém dolním víčku oka červený vřed, velký jako nehet malíčku. Byla si u očního lékaře pro brýle. Tomu se to nelíbilo, i když měla vřed už osm let a nepůsobil jí žádné bolesti, a proto poslal kousek tkáně na vyšetření. Byla to kožní rakovina. Dovedete si představit, jaký šok to pro mladou ženu byl. Její rodina patřila do okruhu našich známých a tak jsem jí poradila vlaštovičník. Bylo to v únoru a naštěstí byla mírná zima. Vlaštovičník přezimuje a zůstane zelený. Poradila jsem jí, aby ho vykopala a přesadila do květináče a tak ho měla vždy po ruce. Měla si pětkrát až šestkrát přes den potřít choré místo čerstvou šťávou. Radila jsem jí, aby šla jednou měsíčně na rentgenové ozařování do Lince, jak to předepsal lékař, i
když tato ozařování vůbec neodstraní rakovinné nádory, ale nejvýše zničí zdravou kůži a často i kosti. Těsně před vánocemi jsem zažila velkou radost, neboť zhoubný nádor zmizel. Když mne žena navštívila, padla mi hned u dveří kolem krku. Předtím byla u očního lékaře a ten se jí udiveně ptal, co dělala. Na její
odpověď: „Měsíčně jsem chodila do Lince na rentgen,“ lékař nahlas přemýšlel: „Když to odstranilo rentgenové ozařování, potom je to zázrak.“ Potom mi dále vyprávěla, že by to opravdu duševně nebyla vydržela, když při ozařování viděla tváře ostatních pacientů vyžrané až na kost, kdybych jí nebyla dodávala odvahu, víru a sebedůvěru vždy, když tam měla jít. A tak nyní prosím všechny, kteří tyto řádky čtete – pomozte i vy v podobných případech a ušetříte svým bližním hrozný konec. V naší době je životní prostředí velmi znečištěné a množí se případy, kdy červenavé bradavice přerostou v rakovinu kůže.
Mají-li ženy chlupy ve tváři nebo silně ochlupené ruce a nohy, tak to ukazuje na poruchy ledvin. Napadená místa se potírají šťávou z vlaštovičníku, kterou získáme odstředivkou. Čerstvá šťáva vydrží v chladničce až půl roku. Po natírání necháme šťávu několik hodin účinkovat, potom jemným mýdlem
umyjeme a vyschlá kůže se natře mastí z měsíčku lékařského nebo olejem z heřmánku či třezalky. Kromě toho je nutné v průběhu dne vypít tři až čtyři šálky čaje z kopřivy a užívat sedací koupele z přesličky, aby se ledviny lépe prokrvily. Jeden známý z Mohuče používal šťávu podle uvedeného návodu. Při denních vycházkách byl jeho věrným průvodcem starší vlčák. Jen ze žertu mu jednou také potřel šťávou oči, což zřejmě psovi dělalo dobře, neboť vždy, když si jeho pán natíral oči šťávou, sedl si před něj prosebně i on. V listopadu jsem měla přednášku na faře v Horním Rakousku a potkala jsem tam také jednoho pána v
brýlích. Když jsem přišla v únoru opět na faru, už brýle nenosil. Vyprávěl mi sám, že už brýle nenosí,
neboť od listopadu užíval vlaštovičník podle mé rady. Kromě toho nyní vidí mnohem lépe než předtím s
brýlemi. Přes zimu si našel vlaštovičník pod sněhem. Uvádím to proto, abych ukázala, že některé byliny můžeme najít i v zimě, kdy se zdá, že jsou všechny rostliny mrtvé.
 
Způsob užívání:
Nálev: Jedna zarovnaná čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, jen spaříme.
Čerstvá šťáva: Listy, stonky a květy se umyjí a ve vlhkém stavu se z nich získá odstředivkou šťáva.
Výluh ve víně: 30 g vlaštovičníku i s kořenem se zaleje 1/2 litru bílého vína a nechá se stát jednu až dvě
hodiny, potom se vylisuje a užívá po doušcích.
 
Zdroj: Maria Treben