Uvědomění

Jezuitský kněz a psycholog Tony de Mello vypráví příběh o probuzení, o uvědomění si, že jsme ustrnuli v každodenních vyježděných kolejích.

Otec si všimne, že syn znovu zaspal a přijde pozdě do školy. Opakovaně klepe na dveře:" Vzbuď se, přijdeš pozdě do školy!"

" Já do školy nechci," odpoví mu syn.

" A proč ne ?" chce vědět otec.

" Mám k tomu tři důvody, " ozve se syn. " Za prvé, protože je škola nudná, za druhé, protože si ze mě děti neustále dělají legraci, a za třetí, protože školu nenávidím!"

" A já ti zas řeknu tři důvody, proč do školy musíš, " opáčil otec.

" Za prvé, protože je to tvoje povinnost, za druhé, protože je ti čtyřicet pět, a za třetí, protože jsi ředitel školy!"

 

Probuďte se a zapoměňte na vyježděné koleje!

Jestliže se neprobudíte, budete spát až do stáří a nevyužijete možnosti, které vám život nabízí.

Žijte v přítomnosti, ne v minulosti či budoucnosti.

Minulost je pryč, poučte se z ní a nechte ji být.

Budoucnost ještě nenastala. Plánujte si ji, ale nemějte z ní obavy.

Strach znamená pouze plýtvání časem a energií !

 

Vietnamský buddhistický mnich Thich Nhat Hanh popisuje, jak prožít radost nad šálkem dobrého čaje.

Musíte být v přítomném okamžiku, bdělí a vnímaví, radovat se z čaje, nasávat jeho sladkou vůni, užívat si chuti a cítit teplo šálku. Jestliže přemítáte nad minulými událostmi nebo se obáváte budoucích, podíváte se do šálku a zjistíte, že čaj je pryč.

Vypili jste ho, a ani o tom nevíte, protože jste ho nevnímali.

A s životem je to podobné.

 

Bránu do rozšířeného vědomí může pootevřít regresní zkušenost.

ukázka z regrese :

John se ocitl v nádherné zahradě.

Popisoval úžasné rozptýlené světlo, jež naplňovalo celou zahradu a vyvolávalo v něm pocit hlubokého klidu.

Vnímal děti, spoustu dětí. Vyprávěl, že je starší a je jejich učitelem.

"Co ty děti učíte ", zeptal jsem se.

Jeho odpověď se zprvu zdála záhadná. " Učím je, jak si hrát, " řekl pomalu a potichu.

Pak jeho hlas zesílil, jako kdybychom se my v publiku stali dětmi a on byl náš učitel.

"Můžeme tady být pořád!" prohlásil. " Můžeme tady být pořád."

Johnův hlas začal slábnout a pak zcela utichl. Pak začal velice potichounku mluvit, šeptal, jako by si přál, abych ho slyšel jen já, a ne ostatní.

" Radost... krása...uvědomění..... ta zahrada na zemi tu může být napořád, záleží to jen na nás.

Můžeme tu být teď, v přítomnosti, jestli se pro to rozhodneme.... jestli si vzpomeneme, jak. "

Opět zmlkl. Po tvářích mu tiše stékaly slzy radosti.

Johnovi se odtamtud nechtělo, a tak jsem ho tam ještě chvíli nechal.

A co že to John učil děti ? Přeci že můžeme mít ráj na zemi, jestli se pro něj rozhodneme !

Johnovo poselství je nesmírně důležité.

" Jinou " realitu jsme schopni začít vnímat i nyní, v našem současném stavu, v naší fyzické podobě.

Dokážeme vnímat čistou radost, pohnutí mysli, klid a mír.

A když se dostaneme za hranice našeho fyzického bytí, budeme vnímat to samé, protože jsme skutečně to samé.

Naše zapomnění, jakýsi stav nevědomí, lze změnit.

K tomu, abychom se rozpomněli a prožili již zapomenuté, není zapotřebí zemřít nebo zažít prožitky blízko smrti.

Z Johnových očí nepřestávaly kanout slzy radosti.

 

 

 

Toto je úryvek z knihy Poselství mistrů, autora Briana Weisse