Sloveso je víc, než podstatné jméno

Sloveso = dynamika, aktivita, pohyb, život ( růst, tvořit, milovat, být, zrát, nenávidět, dostávat, dělat, poznávat, taky ničit, bořit, nenávidět, závidět....)

Podstatné jméno = mrtvo, tam není život, je to pouze označení fyzické reality. Svět podstatných jmen je bez života.

Slovesa jsou tím, co drží svět naživu.

Aby se mrtvé mohlo přeměnit na živé, musíš tomu dát pohyb - život.

Z podstatného jména udělat sloveso.

 

- Zodpovědnost a očekávání ( podstatné jméno )

- Být schopen odpovědět s nadějí ( sloveso )

Co je za tím ? Pravidla, strach, odsuzování, pocity viny..

 

- Schopnost a zodpovědnost ( podstatné jméno )

Schopnost - život, dynamika, tvořivost, možnosti

Zodpovědnost - úkol, strach, odsuzování, povinnost, kontrola, pocity viny

Odstraněním prvku života z podstatného jména se může drasticky změnit vztah.

 

Přátelství = naděje,radost, dynamika, život

ale

změním-li naději na očekávání (vyslovené, či nevyslovené), pak do vztahu vstupuje zákon, že se očekává, že se budeš chovat způsobem, který plní MOJE očekávání.

Živé přátelství se zvrhne na mrtvou věc - s pravidly a požadavky.

Požadavek - musíš plnit, co se očekává od " dobrého přátelství ".

Totéž platí ve vztahu : manžel x manželka, rodič x dítě

 

- Povinnost a očekávání jsou základem viny, hanby, odsouzení a tvoří základní rámec toho, aby se výkon stal základem identity a hodnoty.

Podstatou očekávání je, že nikdo nezná budoucnost, ale snaží se ovládat chování tak, aby dosáhl požadovaného záměru.

Lidé se většinou snaží řídit a ovládat chování, ať už sebe, nebo druhých, prostřednictvím očekávání.

ale

Pokud neočekávám, nemohu být zklamaný!

Dávám prostor NADĚJI, jako schopnosti reagovat ( dávám možnosti ) na všechny situace a okolnosti namísto očekávání, které je známkou nedůvěry.

 

Zapomění - něco pohřbít, zapomenout, je rozhodnutí, kterým omezím sám sebe.

Odpuštění - nevytváří žádný vztah. Vztah si můžeš zvolit, či nikoliv.

Odpuštění neznamená, že tomu, komu odpouštíš, musíš důvěřovat.