Mysl chce "konat", duše chce "být"

Cituji z knihy Musela jsem zemřít, autorky Anity Moorjani :

 

"Zpočátku může být velmi těžké poznat, co nás motivuje.

Rozdíl je v tom, že mysl chce především konat, kdežto duše chce především být.

Nekonečné Já je naší esencí.

Je to naše pravá podstata. Intelekt je jen nástrojem k navigaci tímto životem. Vymýšlí, jak vydělat dostatek peněz, abychom měli co jíst a mohli zaplatit nájem, zatímco duše chce projevit sebe sama.

Nekonečné Já, to jsou naše instinkty a naše intuice.

Když kupujeme dům, rozum zůží naše možnosti výběrem určité lokality, stanovením rozpočtu a podobně. Konečné rozhodnutí o konkrétním místě k životu však může vycházet z vnitřního pocitu. Z nějakého místa máme prostě dobrý pocit, který nejsme schopni nijak logicky vysvětlit. To je nekonečné Já.

Naše komplikované životy někdy způsobí, že zapomeneme na své spojení s vesmírnou energií a na své přirozené schopnosti.

Přestaneme naslouchat sami sobě a začneme se vzdávat své síly, přenecháváme ji vnějším silám, jako jsou nadřízení, učitelé nebo přátelé. Když blokujeme své pocity, ztrácíme i vědomí své vlastní velkoleposti, protože emoce jsou bránou k duši.

Jenže my jsme komplexní bytosti a často se pokoušíme své emoce kontrolovat.

Pokud žijeme nějakou dobu pouze ve své mysli, ztratíme spojení se svým nekonečným Já a začneme se sami cítit ztraceni. K tomu dochází, jestliže jsme většinu času v modu dělání místo v modu bytí.

To druhé znamená žít z duše a být ve stavu dovolení.

To jest, dovolit si být tím, čím a kým jsme, aniž to jakkoliv posuzujeme. Bytí ale neznamená nicnedělání. Rozdl je v tom, že zůstáváme v přítomnosti a naše činy pramení z následování našich emocí a pocitů.

Dělání je oproti tomu zaměřené na budoucnost, kdy nás mysl vede od jednoho úkolu k druhému s cílem dosáhnout určitého výsledku bez ohledu na náš současný emoční stav."