Meditace - to slovo nás přitahuje a zároveň máme strach. Čeho se vlastně bojíme ?

Meditace - neboli vhled ( pohled mysli do našeho nitra ).

Většina učení a zejména výcvik Buddhistické meditace jsou zaměřena k jedinému bodu :

k vhledu do přirozenosti mysli, který nás osvobodí od strachu ze smrti

( a mnoha jiných strachů, které nás pronásledují ) a pomůže nám najít naši vlastní pravdu života.

 

Pohled dovnitř vyžaduje značnou citlivost a velkou odvahu.

Znamená totální změnu postojů k životu i smrti, protože od dětství jsme vychováváni k přesnému opaku.

Jsme naučeni vnímat vše pouze vně a sebe pouze kolem sebe.

Sebemenší " záblesky " z nitra ( okamžiky světla, vnitřního ticha, míru, vnitřní hlas..) nás mohou vylekat, nebo máme dokonce dojem, že s námi něco není v pořádku.

Jsme tak zvyklí na pohled ven ( hodnocení, kritika, posuzování, hledání viníka ), že jsme skoro ztratili přístup k našemu vnitřnímu JÁ.

Často se tak bojíme pohledu dovnitř, že se domníváme, že by to mohlo způsobit ztrátu " zdravého rozumu ", nebo se bojíme toho, co nám bude odhaleno ?

Bojíme se své vlastní pravé přirozenosti ?

Ticho, klid a samota nás děsí a zoufale se bráníme hlukem, prací, spěchem nebo se utápíme v slzách lítosti a bolesti ze samoty.

Nebo se bojíme pohledu " dovnitř " ze strachu, že odhalíme, že život bychom mohli žít jinak, než dosud ?

Že bychom mohli opustit své vlastní " vězení ", které si celý život nosíme " ve své hlavě " ( ve své mysli )?

 

Protože s poznáním přichází zodpovědnost.

Proto i když se otevřou dveře našeho pomyslného vězení, pro vězně je někdy těžké vezení opustit a raději zůstane.

Vyjít ven totiž znamená převzít zodpovědnost za svůj život.

Zůstat a trpět je pohodlnější.

Je to něco, co už znám. Je to moje " jistota ".

Vyjít ven je svoboda.

Na svobodě už ale musím být sám za sebe a to mě děsí.

Žalářník je naše nevědomost.

 

Meditace

Meditace zvolna čistí obyčejnou mysl, odhalí a odstraní její návyky a iluze,

abychom mohli v pravém okamžiku poznat, kdo skutečně jsme.

Sogjal rimpočhe