Dvě chyby krmící chudobu

DVĚ CHYBY KRMÍCÍ CHUDOBU


Upřímně neznám člověka, který by nejspíš řekl, že vše týkající se peněz má vyřešené, ani já se necítím být výjimkou. Učím se, zkouším, zkoumám reakce Vesmíru na to, co dělám, často něco opakuji, než se ve mně ustálí nový zdravější vzorec. Nejde vlastně vůbec o to, jestli mám, nebo nemám, jde o to, jak s tím, co mám zacházím, jak k tomu přistupuji. To následně vede k tomu, zda toho bude v budoucnu více, nebo méně.

                                                  Strach a nelibost při placení

Strach z placení nemusí být pouze v případě, že máte nedostatek, ale i ve chvíli, kdy je z čeho. Jak říkám, není to o tom, zda mám, nebo nemám.
Pokud to, co pouštíme, cítíme jako ztrátu, pak se to pro nás ztrátou stane. Programujeme tím sebe i proud jehož jsme součástí. Pokud proudu peněz, které skrze nás prochází (se kterými máme možnost nakládat) dáme punc ztráty, pak to, co v souvislosti s tímto programem budeme přitahovat, budeme taktéž vnímat jako ztrátu.

Pokud se cokoliv, co píšu, zdá někomu jako velmi odlišné od většinového názoru, pak je dobré podívat se na to, jak většině jejich znalosti v souvislosti s fungováním finančního proudu vychází. Nadávat na ceny může jistě lidi v určitých typech kolektivu stmelovat, ale také tím definují finanční úroveň ve které se pohybují.
Jak jsem psala v článku Peníze jako princip, jsou peníze fyzickou formou skrze kterou se projevuje princip hodnoty. Pokud necítíme hodnotu něčeho, pak to k nám nechce, nebo to ubývá, nebo se tomu nedaří.

Lidé, kteří jsou z pohledu většiny velmi bohatí, pouští mnoho peněz, možná takové množství, při kterém by se někomu, zvyklému žít s minimem, udělalo nevolno. Pokud u všech peněz, které skrze vás proudí, máte tendenci klást si otázku, co z toho právě já mám, budete celkem nešťastní.

Být součástí společnosti se platí, platba je vybírána pomocí daní, pojištění. Může se vám zdát, že to, či ono zástupci společnosti investují jinak, než jak byste to investovali vy, ale pokud platíte za to, že jste součástí společnosti, pak to není jen o vás a to je v pořádku. Společnost se vyvíjí, to má svou cenu i svou hodnotu, být s tím v konfliktu z vás učiní větší otroky, než když to uznáte.

Pokud si život od vás žádá nějaké puštění peněz, to proběhne a vy jste s tím v konfliktu, budete tratit dvakrát.

Nikdo netouží být například okraden, podveden, koupit si něco předraženého, ale často je to cesta, kdy se vyrovnává proud. Lpěli jste na penězích, měli o ně strach, nedávali je tam, kde vám váš život i cit říkali? Pak přijde nějaká ztráta.

“Ztráta“, kterou přijmete jako dar, jako něco, co bylo lékem ve vašem finančním proudu, následuje nárůst proudu peněz převyšující pomyslnou ztrátu. Je to má opakovaná zkušenost.

                                                            Zabiják hodnoty

Možná jste se s tím setkali, u sebe, nebo u jiných lidí. Jedná se o neuznávání hodnoty všeho, co daný člověk má. Pokud ten člověk něco má, byt, auto, zdraví, práci, vztahy, pak to pro něj není hodnota. Jako by vše ve svém životě oceňoval na nulu. Když vám poví, že mu snížili plat a vy mu odpovíte, že je ale fajn, že nepřišel o práci, že může zatím pracovat za nižší plat a při tom si hledat práci, kde by ho lépe ohodnotili, bude na vás koukat, jako na blázna.

Nevidí hodnotu v tom, že práci má, pravděpodobně ji neviděl ve své práci ani před snížením platu.

Pokud je člověk bez práce a vy mu povíte, že je ale super, že bydlí ve svém a nemusí platit navíc pronájem, opět se setkáte s pohledem, který by se dal přeložit jako “nech se vyšetřit“. Nemá práci, své bydlení, ale oceníte to, že má auto, které mu usnadňuje život, nic, opět jste vy ti divní. Jsou to lidé nevnímající hodnotu toho, co mají a velmi se naštvávající, když o tuto svou “nulovou“ hodnotu přichází.

Podívejme se na to skrze vibrační teorii.

Ta nám říká, že podobné přitahuje podobné. Pokud vysíláme vibrace, kterými rezonuje ocenění toho, co máme, pak budeme přitahovat další hodnoty.

Pokud vysíláme vibrace o tom, že nemáme nic, co by mělo hodnotu, pak přitahujeme ztrátu toho, čeho si tzv. nevážíme.

Říkáme, že si někdo neuvědomil hodnotu něčeho, dokud o to nepřišel. Pokud si pak to, že něco, co neocenil, z jeho života odejde, fixuje v sobě jako ztrátu, pak to bude skutečná ztráta.

Pokud se vyléčí a přijme to, že se jednalo o hodnotu a že to, že odešla byl lék, který ho vyléčil z iluze bezcennosti dané věci, pak to získá zpět, nebo získá nové.

Učit se pracovat s penězi, principem hodnoty a vlastnostmi proudu považuji za jedno z nejzajímavějších dobrodružství, se kterým se setkávám. Přeji vám všem hodně štěstí a osvícenosti v jejich poznávání.

 

zdroj: Sofie Solaris, www.ocimalasky.cz