DNA je především komunikační orgán našeho těla

a lze ji s největší pravděpodobností pomocí elektromagnetického záření ovlivńovat.

 

DNA je všeobecně spojována s proteiny a dědičnou informací, avšak zejména ruští vědci se s touto velmi omezenou informací nespokojili a pokračovali ve výzkumu DNA dál.

Rozsáhlými výzkumy prokázali, že DNA je velmi složitý elektronický bio-čip, komunikující se svým okolím.

V roce 1990 skupina ruských vědců přeložila další převratné objevy, týkající se právě DNA.

Vedle fyziků z renomovaného institutu Lebeděva se na tomto výzkumu podílejí také molekulární biologové, biofyzikové, genetici, embryologové i lingvisté.

Vedoucí celého projektu je Dr. Pjotr Garjajev, biofyzik a molekulární biolog.

Je členem ruské Akademie věd  a také členem Akademie věd v New Yorku.

Po desetiletém výzkumu došla skupina k revolučním závěrům, které staví naše chápání DNA a lidského genotypu do zcela nového světla.

 

Mimo jiné hovoří o tzv. „genetickém kódu“, tedy o systematickém zašifrovávání informací.

Dosavadní genetika zůstala v tomto bodě naprosto stát, zbytek práce dokončovala pomocí chemie, namísto aby si přizvala na pomoc lingvisty – jazykové experty.

Lingvistika je věda zabývající se strukturou a výstavbou jazyka. Nezkoumá přitom pouze přirozené jazyky vytvořené postupem času v různých zemích a kulturách, ale i umělé jazyky, které se používají například k programování počítačů a které byly v posledních desetiletích systematicky vyvíjeny právě s přispěním lingvistických poznatků.

U jazyků se zkoumají zákonitosti jako je syntaxe – pravidla výstavby slov a písmen, sémantika – učení o obsahovém významu slov, stejně jako základy gramatiky.

Jsou-li tyto lingvistické vědecké poznatky přeneseny na genetický kód, zjistíme, že tento kód podléhá stejným pravidlům jako naše lidské jazyky.

Aby však nedošlo k omylu – nejedná se o pravidla určitého jazyka, ale o pravidla na základní úrovni, která mají všechny existující jazyky lidstva společné.

Stavbu genetického kódu lze tedy vztahovat ke každému existujícímu lidskému jazyku.

Již mnoho století hledali vědci prapůvodní jazyk lidstva.

A právě ruští vědci ho možná objevili.

Struktura DNA neodpovídá výstavbě lidského jazyka, ale lidské jazyky odpovídají svou stavbou pravidlům genetického kódu DNA a genetický kód existuje již od pradávna, mnohem dříve než ze sebe člověk vydal první zvuk.

Každý od té doby vzniklý lidský jazyk následoval tento základní vzor, který je obsažen ve struktuře genetického kódu.

Tento poznatek nesmí však být chybně interpretován:

Nejde zde o ortodoxně materialistický pohled na svět, podle kterého by byla schopnost mluvit pouze sekundární efekt proteinového těla, jež je vložena v nějakých genech.

Uspořádání elementárních bází je určeno pevnou gramatikou, ne materiálním plánem, který je analogický se stavbou našich jazyků.

Že se nejedná o tělesný proces, dokazuje další objev Garjajevova týmu :

Analogie mezi stavbou DNA a lidskými jazyky je nejvýraznější právě v těch částech DNA, které neslouží k výměně proteinů!

 

Toto je klíčový poznatek pro celou oblast genetiky.

Kdo zkoumá pouze známé  geny a zbytek označuje za „němou část“ DNA, tomu patrně unikne to nejdůležitější. Je to poněkud paradoxní – právě tato „němá DNA“ je tou, jež obrazně řečeno – mluví!

V rozšiřujících experimentech totiž moskevští vědci prokázali, že tyto rozsáhlé kódy, uložené v DNA v žádném případě neslouží k syntéze nám neznámých částí našeho těla, jako je tomu v případě genů.

Tento kód je skutečně používán ke komunikaci, přesněji řečeno – k hyperkomunikaci.

Hyperkomunikace je tedy výměna dat na úrovni DNA za použití genetického kódu.

 

Jelikože tento kód obsahuje strukturu, která je základem všech lidských jazyků, jsou samozřejmě tímto způsobem transportovány i vyšší informace, které jsou schopny vstupovat do lidského vědomí, kde pak mohou být interpretovány.

 

DNA je tedy současně „anténa“, supravodič i akumulátor světla a informací v jednom.

 

Garjajev a jeho tým šli ale ještě dál.

Analyzovali rezonanční chování DNA a zjistili, že dodržuje velmi komplikované zákony, které jsou ovšem ve fyzice neživé hmoty již dlouho známy.

Dnes již dobře známe tzv. Soliton vlny a v současné době lze již teorií Soliton vln popsat mnoho komplikovaných procesů v přírodě, od optických efektů přes šokové vlny při zemětřesení až po známou rudou skvrnu na Jupiteru.

Takové Soliton vlny jsou vyjímečně dlouhotrvající, přičemž jen minimálně mění svou strukturu a formu.

Jsou tedy předurčeny k ukládání informací po dlouhou dobu a k transportu na velké vzdálenosti.

Garjajev a jeho tým zjistili, že přesně takovou vlnu představuje rezonanční chování DNA.

Když shrneme tyto poznatky dohromady, dostaneme se ke zcela  nové formě genové techniky, a dost možná i k nové formě genové terapie.

Garjajev k tomu říká:

„Chromozomální kontinuum DNA má v živých systémech vlnové atributy, z nichž lze vyvodit dosud neznámý program, podobný počítačovému programu, určený k výstavbě organismu“.

 

Lékařské vědě by se tímto objevem mohly otevřít zcela nové možnosti.

Lze sestrojit přístroje, které mohou pomocí rádiového nebo světelného záření ovlivnit látkovou výměnu buněk, dokonce je možná oprava genetických defektů bez podstoupení všech běžných rizik a vedlejších účinků klasických biochemických metod.

Garjajevově skupině se podařilo dokázat, že lze pomocí této metody opravit chromozomy poškozené například rentgenovým zářením.

Dopady na medicínské metody 21. století jsou obrovské. Mohou být vyvinuty přístroje pro nové, jemné metody léčby rakoviny, nemoci AIDS nebo ke zpomalení procesu stárnutí.

Je tu však jasně vidět, jak zásadně se liší cíle ruských vědců od západních projektů.

Zatímco západní věda se drží trendu získat co největší množství jednotlivých informací z genotypu a následně tyto informace využívá k vývoji chemických medikamentů, což je postup slibující obrovské finanční zisky a skrývající obrovská zdravotní rizika pro pacienty, ruští vědci se zaměřují spíš na komplexní porozumnění DNA a na vývoj terapeutických přístrojů, které z dlouhodobého hlediska mohou nahradit drahé a nebezpečné medikamenty.

Významný je hlavní poznatek, že spolu mohou živé organismy na této subtilní podstatě komunikovat pomocí informačních kanálů své dědičné substance.

 

Dr. Pjotr Garjajev na konferenci v Londýně  „The conference for Consciousness and Human Evolution“ v srpnu 2014

představil  právě jeden z nově vyvinutých přístrojů pro léčbu genetických poruch a výsledky své nesmírně zajímavé práce, zejména s dětmi.